Perfekcionismus jako baletka – příběh team leaderky Terky z Europ Assistance

Perfekcionismus. Slovo, které v mnoha lidech vyvolá napětí. Někdo si pod ním představí přísného rodiče, jiný tlak na výkon, další zase vlastní nekonečné požadavky na svojí výjimečnost. Ale co když perfekcionismus, kterým se trápíme, není jen nepřítel, kterého je potřeba odstranit?

V systemickém přístupu se často ukazuje, že to, co klient vnímá jako problém, může mít i svou druhou tvář – dovednosti, sílu i krásu. Tento článek vypráví příběh Terky, která si během koučinku díky sérii otázek a obrazů uvědomila, co vše její perfekcionismus znamená a v co se může proměnit. Z mužské uhlazené postavy v šedém stylovém obleku, připomínající tátu, se před jejíma očima stala baletka. A s ní se změnil i její vztah k sobě samé – i k jejímu perfekcionismu. Další krůček na cestě k sebepoznání byl na světě.

„Nikdy jsem nečekala, že v sobě objevím baletku.“

Takhle začala naše společná reflexe s Terkou z firmy Europ Assistance po jednom z koučovacích sezení. Její slova byla pro nás oba překvapením, ale předcházela jim dlouhá cesta.

Když nevíte, co řešit

S Terkou spolupracuji přes rok. Na většině sezení jsme se věnovali konkrétním situacím: co se děje v práci, v rodině, ve vztazích – vše spolu souvisí a nejde jednoduše oddělit pracovní část od osobní. Tentokrát přišla s tím, že vlastně neví, co by chtěla otevírat. Od jejího kolegy a šéfa, Martina Kunčara, jsem se naučil jednu hezkou větu: „Žádné téma, velké téma.“ – a platilo to zatím vždycky, i nyní. V takových chvílích je dobré zůstat chvíli v tichu a dívat se, co se objeví a nebo… Navázat. A protože navazovat se vždycky vyplatí, tak jsem se zeptal:

„Co ten tvůj perfekcionismus vlastně?“

To jedno slovo Terku okamžitě vtahuje do vzpomínek. Perfekcionismus ji provází od základní školy. Táta na ni měl vysoké nároky a ona se naučila dělat všechno na maximum. Ba co víc – na víc jak 100%. Nejprve kvůli němu, aby se zavděčila, později kvůli sobě. Přineslo jí to úspěchy, ale také hodně bolesti, slzy kvůli špatné známce, zklamání ze sebe, pocity, že nikdy není dost dobrá.

Otázka k zamyšlení: Co se ve vás vybaví, když slyšíte slovo perfekcionismus? Je to pro vás spíš motor, nebo spíš brzda?

Kořeny a první proměna

Na sezení jsme kroužili kolem toho, odkud ten tlak na dokonalost přišel. Bylo snadné ukázat na tátu, „on za to může“. Jenže po chvíli se objevuje něco jiného: táta jí chtěl dát jen to, co pro něj samotného fungovalo. On sám byl perfekcionista a stal se proto úspěšným manažerem. Chtěl dceři předat nástroj, který přinesl výsledky jemu. Myslel to dobře, dělal to nejlepší, co uměl.

„Terko, řekni mi, co pro Tebe perfekcionismus znamená – co všechno se za tím ukrývá?“

Najednou se objevuje změna: perfekcionismus není jen břemeno. Je to také sada dovedností: disciplína, píle, plánování, spolehlivost, smysl pro detail a mnoho dalších kamarádů a kamarádek.

Reflexe procesu: V systemickém přístupu se často nestavíme proti tomu, co klient vnímá jako problém. Spíš se ptáme, jakou funkci to má, mělo, co to umožnilo, kde to bylo užitečné. „Problém“ se tím přerámuje a ztrácí svou jednostrannost – takže z něj uděláme neproblém. Škatulka „perfekcionistka“ je redukce komplexity – t.j. zúžení našeho zorného pole vidění a tím i zúžení možností, které vnímáme a můžeme použít.

Experimenty v běžném životě

Když Terka začala sledovat, kde jí perfekcionismus všude pomáhá, objevila spoustu příkladů. Třeba přípravu na nový projekt, který díky své systematičnosti zvládla rychle a kvalitně, dávání zpětné vazby nebo status reporty. Začala si ale i všímat toho, kde ji vyčerpává.

Rozhodla se zkoušet malé experimenty: například neplánovat víkend dopředu. Zkusit odjet na výlet bez detailního itineráře. A zjistila, že vše proběhlo v pořádku. Navíc jí zůstalo víc energie na čtení, procházku, odpočinek – na sebe samotnou.

Otázka k zamyšlení:: Co by se stalo, kdybyste na chvíli ubrali ze své potřeby mít vše pod kontrolou? Kde se vám uvolní kapacita? A co se domníváte, že máte opravdu, ale opravdu ve vašem životě pod kontrolou?

Síla obrazu a tvořivosti

Pak přišla chvíle, kdy jsme „malovali“.

„Jak vlastně vypadá ten tvůj perfekcionismus?“

„Hmmm… To vím naprosto přesně. Muž v šedém nažehleném obleku s kufříkem.“, zazněla odpověď bez váhání. Otcova podoba. Přesná, seriózní, připravená na výkon a rozhodování.

Protože vím, že Terka miluje tanec, zkouším to touto cestou:

„Kdyby to byl taneční styl, jaký by to byl?“

Terka chvíli přemýšlí, je na ní vidět, jak jí to šrotuje v hlavě. Vážný pohled se ale zanedlouho mění v něco šibalského a na tváři se objeví vítězný úsměv. Ještě chvíli přemýšlí, jakoby se ujišťovala o svém novém nálezu, pak se mi koukne s radostným výrazem přímo do očí a řekne jedno slovo: balet. Jo, balet. Krásný, přesný na milimetr, náročný na disciplínu i detail. Najednou se muž v obleku proměnil v baletku. A s ní přišel úplně jiný pocit. Baletka není jen o řádu a tlaku. Baletka je i o kráse, obdivu, o dílech jako Labutí jezero. Je v ní pot i krev, ale i elegance a síla.

Říkám si, to je něco, teď je to její, už to není táta. Dávám jí prostor tohle vstřebávat, nezasahuji, držím prostor ticha, protože vnímám, že zde vzniká něco nového. Je úžasné pozorovat tenhle „přerod“, být u toho, zažívat společně tyto radostné chvíle s klienty… A za pár sekund na to slyším vítězné zvolání plné úsměvu a radosti v očích:

„Tohle je teď moje baletka. Už to není muž v obleku. Je to něco mýho. Je to moje baletka!“

U všech ďasů, přenáší se myšlenky kvantovým tunelem někde mezi námi, běží mi hlavou.

Reflexe procesu: Když se „problém“ převede do obrazu, získává nový rozměr. Není už jen abstraktním slovem, ale něčím, s čím se dá navázat vztah. A vztah se dá měnit – tím i význam.

Od boje k přijetí

Terka pochopila, že už nechce svůj perfekcionismus odstraňovat. Chce ho vlastnit. Nechce, aby on ovládal ji, ale aby ona rozhodovala, kdy a jak jej použije. A tak se z mužského obrazu převzatého od táty stala baletka. Její vlastní, ženská, nová podoba perfekcionismu.

Otázka k zamyšlení:: Jak by vypadal váš perfekcionismus, kdyby měl tvář, barvu nebo pohyb? A co by se změnilo, kdybyste jej přijali jako součást sebe, ne jako nepřítele, ale jako silnou stránku, kterou lze vědomě využívat?

Tento příběh ukazuje, že systemické koučování není o radách ani o odstraňování „slabin“, které vlastně nejsou slabinami. Je to proces, ve kterém se vzorce myšlení a chování proměňují v obrazy, obrazy ve zkušenost a zkušenost v nová rozhodnutí, nové volby.

Příběh ukazuje, jak silně se osobní a pracovní rovina prolínají. Není možné je od sebe striktně oddělit – to, co člověk zažívá doma, se promítá do jeho výkonu v práci, a naopak pracovní tlaky si často nosíme domů.

Je výhrou mít nadřízeného, který tohle chápe. V případě Terky to není jen její šéf Martin Kunčar, ale i jeho nadřízená Tatiana Bibková. Oba vědí, že růst a rozvoj člověka se nedá sevřít do jedné škatulky – jménem vedení lidí či řízení projektů. Jejich přístup umožňuje jejich týmovým kolegům, aby se v koučování otevírala i témata, která sahají i za hranice pracovních úkolů – právě ta často rozhodují o dlouhodobé motivaci, zdraví nebo vyhoření či o tom, zda-li vůbec váš zaměstnanec v práci zůstane.

Takový přístup je nejen lidský, ale i strategicky prozíravý. Ukazuje, že firemní rozvoj dnes nestojí na tvrdých dovednostech samotných, ale na celistvém pohledu na člověka. A právě proto může systemický přístup ve firmách fungovat jako skutečná investice – nejen co do výkonu, ale do celého systému, v němž lidé žijí a pracují.

Otázka k zamyšlení:: Jak ve vaší firmě vytváříte prostor pro to, aby se lidé mohli rozvíjet nejen jako zaměstnanci, ale i jako celé osobnosti?

Vše souvisí se vším – od osobní změny k vedení lidí

Naše individuální sezení se neodráží jen v Terky osobním životě či partnerství, ale i v jejím způsobu vedení lidí. Díky větší schopnosti pracovat se svým perfekcionismem dokáže být otevřenější k různým stylům práce svých kolegů, méně tlačit na kontrolu a více podporovat jejich vlastní zodpovědnost a tvořivost. Učí se dávat prostor a důvěru – a tím umožňuje, aby se její tým rozvíjel nejen výkonově, ale i lidsky a bez rizik vyhoření.

Bonusové otázky na závěr

1. Individuální rovina (já jako lídr): Kde v mém způsobu vedení převládá snaha mít věci pod kontrolou – a kde už by více pomohlo dát lidem prostor a důvěru?

2. Týmová rovina (my jako tým): Co by se v našem týmu změnilo, kdybychom dokázali vědomě pracovat se souvislostmi mezi pracovním a osobním životem lidí?

3. Organizační rovina (celý systém): Jak by se naše firma vyvíjela, kdyby systemický přístup nebyl jen individuální dovedností, ale součástí celé firemní kultury?

Jaký je další krok? Odpovědí je systemický přístup jako strategická výhoda

Pokud vás zajímá, jak se podobné principy dají využívat nejen u koučování s jednotlivci, ale i při rozvoji týmů a celých organizací, můžete se s nimi seznámit hlouběji. Institut systemiky nabízí semináře, výcviky a certifikace, které učí systemický přístup jako praktickou dovednost – schopnost vidět souvislosti, pracovat s komplexitou a podporovat rozvoj lidí nejen v jejich profesní roli, ale i jako celistvých osobností.

Inspirace:

The Fifth Discipline Fieldbook: Strategies for Building a Learning, Peter M. Senge